Výživová poradkyně Mgr. Ing. Markéta Rozinková - změňte svůj život - Fosfor - prvek v těle velmi důležitý

Fosfor, prvek velmi v těle důležitý, a přesto stojí fosfor až v pozadí makroprvků jako jsou například vápník, draslík, hořčík a dalších, jeho úloha pro fungování lidského těla je nezastupitelná. Podle množství v organismu se fosfor nachází na šestém místě.

Jeho největší zastoupení je zubní a kostní tkáni. Na jeho základech je vybudována struktura každé šroubovice DNA, která je základ každého jádra každé buňky. Fosfor najdeme v každé molekule ATP, ADP i AMP. Což jsou substráty pro energii každé reakce v těle. Jeho úloha spojená s fungováním lidského organismu je jeho nezaměnitelná role při energetickém metabolismu, kdy uchovává energii ve formě fosfátových vazeb ve sloučeninách zvaných ATP (adenosintrifosfát). Je součástí buněčných membrán jako součást fosfolipidů, nukleových kyselin, cyklického adenosinmonofosfátu (cAMP) sloužícího jako druhý posel v řadě signálních drah a 2,3 - difosfoglycerátu (2,3 – BPG), látky obsažené v erytrocytech, která zvyšuje uvolňování kyslíku z hemoglobinu.

Fosfor je hlavní součástí fosfolipidů, což jsou buněčné membrány. Fosfor se v potravinách běžně nalézá, ale spíše nyní převažuje zdroj z aditiv a chemických látek, co by v potravinách být vůbec nemusely. Bohatým zdrojem fosforu přirozeně se vyskytujícího jsou například mléčné výrobky, maso, luštěniny, ořechy, semena apod. Strava dospělého člověka by měla obsahovat přibližně 700 mg fosforu denně. Vše je závislé na věku atd. Vyšší hodnoty jsou také doporučeny pro puberscenty a dospívající, těhotné a kojící ženy.

Problémem v dnešní době se stávají ultrazpracované a chemicky vyrobené potraviny a různé limonády obohacené o kyselinu fosforečnou, do kterých jsou pro zlepšení jejich vlastností přidávána aditiva s obsahem fosforu. Studie naznačují, že v organismu lidí západního světa se objevuje přebytek fosforu nad hranice doporučených denních dávek. Fosfor se běžně vstřebává střevní stěnou do krevního řečiště a odtud pokračuje dále do celého těla. Přebytek se vylučuje močí. Množství jeho zpětné sekrece z primární moči závisí právě na jeho koncentraci v krevní plazmě před počínající filtrací. Nadbytek fosforu i aditiv z fosforu je velmi důležité eliminovat právě u osob s akutní i chronickou nedostatečností ledvin. Humorálně se hladina plazmatického fosforu reguluje pomocí vitaminu D, parathormonu i fosfatoninů. Má tedy společné regulátory a nosiče na plazmatických bílkovinách jako vápník.

Extrémy v příjmu nebo poruchy exkrece se nazývají hyperfosfatonemie, antagonistický problémem je hypfosfatonemie. Vzhledem k narůstajícímu přívodu fosforu ve stravě vznikají studie zabývající se touto problematikou ve spojitosti například s obezitou, kardiovaskulárními onemocněními nebo i hypertenzí.

Jeho nejdůležitější funkce je hlavně ve výstavbě a mineralizaci kostí a zubů.

Fosfor se v čerstvých potravinách nachází běžně. Co se týče rostlinných potravin, nalezneme ho hlavně ve formě kyseliny fytové. Co se týče potravin živočišného původu, zde je jako součást rozličných složek.

Fosfor se běžně používá jako přídatná látka. Aditiva s fosforem se nejčastěji nachází v ultrazpracovaných potravinách, uzeninách a kolových limonádách. Na obalech výrobků se tyto soli ukrývají pod tzv. E kódy s příslušným číslem.

Bohatým zdrojem fosforu jsou termizované sýry a tavené sýry, které se právě v jídelníčku vůbec nedoporučují, dále čisté kravské mléko, slané sýry, jako jsou Jadel, eidam, Romadur, ovčí a kozí sýry. Mnoho fosforu v přirozené formě je dále v luštěninách – hrachu, žlutých a bílých fazolích, dále pohance, vločkách z ovsa, sardinkách v oleji i ve vlastní šťávě, žloutcích ze slepičího vejce, z pistáciových ořechů.

V roce 2006 byla vydána studie zabývající se vlivem nápojů s fosforem na hustotu kostních minerálních látek. Je známo, že většina těchto nápojů obsahuje kyselinu fosforečnou a kofein, což jsou dvě látky, které mají neblahý vliv na kostní tkáň a její hustotu. Průměrný příjem kolových nápojů byl u mužů 6 porcí týdně a u žen pět. Ze studie vyplynulo, že ženy měly sníženou kostní hustotu v oblasti kyčle, ne však obratlů. Toto tvrzení neplatilo pro muže, zřejmě z důvodu vyšší fyzické aktivity a mezipohlavních důvodů. Stejné výsledky byly i v případě konzumace dietní koly a koly bez kofeinu, u které ten pokles hustoty kostních minerálů nebyl výrazný. Problémem není obsah kyseliny fosforečné a kofeinu v nápojích, ale také celkový poměru vápníku a fosforu v krevní plazmě, který se obrací na stranu fosforu nejen kvůli zvýšené konzumaci těchto nápojů, ale i kvůli snížené konzumaci mléka a mléčných výrobků.

Jaký je vliv příjmu minerálních látek na kostní hmotu?

Příznivý vliv na kostní metabolizmus a metabolizmus vápníku a fosforu mají minerální látky (vápník a hořčík), bílkoviny, polynenasycené mastné kyseliny, stopové prvky (zinek, měď, bór, mangan), flavonoidy a vitaminy C, D a K.

  • Vápník - nejvhodnější k jeho doplnění je zařadit do jídelníčku potraviny s vysokým obsahem vápníku. Uvedených 500 mg vápníku je obsaženo v půl litru mléka (bez ohledu na tučnost), v 65 gramech tvrdého tvarohu nebo eidamského sýra nebo ve čtvrt litru bílého jogurtu. Pouze při nesnášenlivosti mléka a mléčných výrobků je nutné užít tabletu vápníku (500 mg denně, nejlépe s jídlem). Vstřebatelnost vápníku klesá také při nedostatku pohlavních hormonů a vitaminu D, při poruchách funkce nadledvin, v přítomnosti kyseliny fytové a šťavelové, nadměrného množství vlákniny, solí hořčíku, draslíku a sodíku
  • Hořčík je důležitým regulátorem hormonů, které ovlivňují kostní metabolizmus. Hořčík je obsažen v listové zelenině, v ovoceech, v čokoládě, mořských rybách, v mase, celozrnných obilninách, ořechách, máku a v některých minerálních vodách.
  • Stopové prvky jsou doporučovány v miligramových dávkách za den, ale jsou nezbytné jako aktivátory při tvorbě organické kostní hmoty. Nedostatkem zinku trpí čtvrtina lidí. Fazole, ořechy a celozrnné obilniny jsou také zpravidla dostatečným zdrojem pro zajištění doporučeného denního příjmu zinku (12-15 mg), mědi (3 mg) a manganu (5 mg)
  • Vitamin C se příznivě uplatňuje při novotvorbě organické kostní hmoty. Jeho doporučený denní příjem je 60 mg a hlavními zdroji jsou ovoce, zelenina, rajčata, citrusové plody. Vařením a konzervováním se ztrácí až 90% vitaminu C, vhodnější pro jeho uchování je mrazení potravin.
  • Příjem vitaminu D - není v Evropě a rozhodně ani v našem geografickém pásmu dostatečný. V potravě získáváme nejvýše 100 mezinárodních jednotek (IU) denně, tedy jen 2,5 tisíciny miligramu. Dostupné jsou jednak rostlinné zdroje (vitamin D2, ergokalciferol), jednak živočišné zdroje, jako jsou mořské ryby nebo čerstvé plnotučné mléko (vitamín D3, cholekalciferol). Tepelná úprava potravin neovlivňuje metabolickou aktivitu vitaminu D. Sluneční záření vytváří dostatek vitaminu D3 v kůži jen během 3-4 letních měsíců. Vitamin D předepisuje lékař, nedoporučuje se kupovat přípravky bez zaručeného a ověřeného obsahu vitaminu.
    • Vitamin K je rovněž důležitý pro tvorbu organické kostní hmoty a pro zajištění její dobré kvality. V přírodě se vyskytuje vitamin K1 (v listové zelenině, v játrech a ledvinách). Vitamin K2 vytvářejí laktobacily ve střevě. Synteticky byly připraveny další 4 vitaminy K. Denní doporučený příjem vitaminu K je 45 mg.


Víte, že Moringa olejodárná obsahuje více železa než špenát? A více vápníku než mléko? A více vitaminu C než pomeranč? A více vitaminu A než mrkev? Využijte sílu a kvalitu Moringy olejodárná na maximum a dopřejte si ji ve skvělé a chuťově vyvážené kořenící směsi na maso a ryby z mého dalšího vývojového počinu.

Nakupujte kořenící směs na mém e-shopu.